Atlantis

​

Slyším hlas daleký

to volá nás ten, co na věky

bude v nás znít,

dokud budeme žít.

 

To hlas Atlantidy volá nás,

teď nastal ten pravý čas!

Slyš člověče hlas můj

a na chvíli stůj.

 

Oči své zavři na chvíli,

představ si vodu, květy, motýly.

Voda průzračná se třpytí

omyje duši, rozkvete kvítí.

​

Delfín tvůj čeká tu na tebe,

vždycky byl a bude jen pro tebe.

Splyň s ním již napořád

vždy měl a má tě rád.

 

Jednorožec v dáli tiše stojí,

pohled na něj tvé rány hojí.

Tak již na něj nasedni

a z výšky si tu krásu prohlédni.

 

Zaveze tě zpět do chrámu,

kde nalezneš svou ochranu.

Hle rodina tvá tiše zde stojí

objetí, pochopení a lásku pro tebe mají.

 

 

Tak nestůj a s pokorou jdi

a sebe už konečně najdi.

V nitru tvém vše je ukryto

svítí, miluje tak najdi to!

 

S pokorou poklekni před všemi,

s láskou poděkuj, že na Zemi

mohl jsi žít a milovat

a nepřestávej děkovat.

 

Petra - Ráchel 30.4.2015